Evropu sužuje sucho

Řešení sucha v Evropě
O takovou žádají zemědělci v sousedním Německu. Němci totiž zažívají doposud nejhorší sucho v tomto století, minulé úterý teploty v některých regionech dosahovaly až 39 stupňů celsia ve stínu. Ve většině spolkových zemí pak podle dosavadních informací výrazně poklesly výnosy polních plodin včetně kukuřice na siláž a na zrno a problémy tak mají i dojeného skotu. Zemědělci proto spolkovou vládu požádali o vyhlášení mimořádného stavu a finanční injekci ve výši jedné miliardy eur, tedy asi 25 miliard korun. Podle Joachima Rukwieda, prezidenta Německého zemědělského svazu (DBV) škody dosahují miliard eur, sklizeň obilovin je meziročně nižší o více než 20 %, u řepky je to potom více než 30 %. Spolkové ministerstvo zemědělství v čele s Julii Klöckner zatím přímou kompenzaci nechystá, ale chce si po skončení žní na konci srpna provést analýzu konečných dopadů sucha a případně až po té zažádat o mimořádný příspěvek z federálního rozpočtu. Neměcká ministryně životního prostředí Svenja Schlulze se minulý týden k situaci vyjádřila s komentářem, který německým zemědělcům moc optimismu ohledně případné finanční kompenzace nedodal. Podle Schulze totiž není a nemůže být prioritou německé spolkové vlády kompenzovat krátkodobé výpadky ve výnosech polních plodin, naopak by Německo mělo pracovat na dlouhodobé a koncepční strategii adaptace na klimatickou změnu.

Naproti tomu ve Švédsku už mají o odškodnění jasno, minulé pondělí tamní vláda schválila krizový balíček ve výši 1,2 miliardy švédských korun, v přepočtu téměř 3 miliardy korun českých určených především pro chovatele dobytka. Zemědělská produkce, která se soustřeďuje především na jih Švédska, je totiž primárně zaměřena na živočišnou výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Problémy tamních zemědělců by tak mohly narušit dodávky potravin, čemuž se chce švédská vláda vyhnout. Předseda Švédského zemědělské asociace Paul Borgrstrom v tiskovém prohlášení uvítal přijetí krizového balíčku, nicméně upozornil, že v podobných situacích je kličová především rychlost s jakou se pomoc k zemědělcům dostane.

Podobná situace je v dalších severských zemích včetně Finska a Dánska. Pro Dánsko je zemědělství jedno z klíčových odvětví tamního hospodářství a vláda nyní intenzivně zvažuje jak tamním zemědělcům pomoci. S velkou pravděpodobností se bude jednat o přímou finanční pomoc zemědělcům, případně pomoc odbytovým organizacím.

S nezvykle teplým a suchým počasím se musejí vypořádat také v Pobaltí. Litva dokonce v červenci kvůli dlouhotrvajícímu suchu vyhlásila mimořádný stav. Podle odhadů tamního ministerstva zemědělství došlo meziročně k propadům v rozmezí 15 až 50 %. V Lotyšsku ministerstvo zemědělství vyhlásilo krizový stav v sektoru, což obnáší garantovanou ochranu některých zemědělců před věřiteli a výjimku pro některé investiční projekty financované z Programy venkova, kde může dojít k posunutí termínu dokončení. Debata se nicméně v současné době v Lotyšsku soustředí spíše na komplexní systém pojištění zemědělců vůči suchu.

Polská vláda vedená hnutím Právo a spravedlnost, které k parlamentní většině dovedly hlasy z konzervativního polského venkova, se na situaci dívá trochu jinak. Polský premiér Mateusz Morawiecki totiž minulé úterý naopak slíbil za letošní sucho odškodnění ve výši 700 až 800 milionů zlotých, tedy asi 4 až 4,5 miliardy korun. Podle Morawieckého je zemědělství pro Polsko nepostradatelnou součástí tamního hospodářství a pro současnou vládu jsou zemědělci a udržení zaměstnanosti na venkově jednou z priorit. Podle studie polské pobočky banky BNP Paribas by se nemuselo jednat jen o „populistická“ politická prohlášení, polské zemědělství je totiž podle zmíněné studie v mimořádně dobré kondici. Do roku 2050 by se produkce polského zemědělství měla v souvislosti s navyšující se poptávkou zapříčiněnou růstem populace a hospodářské úrovně rozvojových zemí navýšit až o 60 %. Polsko podle zprávy těží z výhody koexistence menších zemědělců zaměřených na lokální trh a větších producentů potravin, kteří se dokáží prosadit na exportních trzích a pružně reagovat na globální poptávku.

Na Slovensku očekávají průměrné hektarové výnosy pšenice ozimé v rozmezí 3,91 až 4,34 tun na hektar, to by znamenalo meziroční propad v hektarových výnosech pšenice mezi 10 až 19 %, v porovnání s průměrem za posledních pět let pak jde o propad 14 až 22 procent. Podobný pokles se očekává také u jarního ječmene, kde tamní ministerstvo zemědělství odhaduje průměrné hektarové výnosy mezi 3,45 až 3,73 tun na hektar. To by představovalo oproti roku 2017 (4,25 tun na hektar) pokles o 12,2 až 18,8 procent, v porovnání s průměrem za posledních pět let (4,65 tun na hektar) se pak jedná o propad až o 19,8 až 25,8 %. Na ještě výraznější pokles to vypadá v případě řepky ozimé, kde by měly průměrné hektarové výnosy dosáhnout jen 2,25 až 2,35 tun na hektar. V porovnání s rokem 2017 by to znamenalo pokles o 22,2 % až 25,5 procent. V porovnání s průměrem za posledních pět let (3,06 tun na hektar), by se potom jednalo o pokles od 23,2 až 26,5 procent. Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova Slovenské republiky ke kritickému suchu minulý týden uspořádalo tiskovou konferenci. Podle rezortní ministryně Gabriely Matečné není možné sucho řešit jednorázovými opatřeními. Ministerstvo proto připravilo pro žadatele mimořádnou výzvu na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci zavlažovacích systémů v celkové finanční alokaci 22 milionů eur (550 milionů korun). Minimální investice je 10 tisíc euro, maximální pak jeden milion eur. Uzávěrka žádostí je stanovena na 15. listopad 2018.

Závlahy řeší i ve Španělsku, kde se pěstuje významná část evropské produkce ovoce, a kde teploty v minulém týdnu dosahovaly až 45 stupňů Celsia ve stínu, je momentálně akutní nedostatek vody. Zemědělství se přitom ve Španělsku podílí na spotřebě vody z 68 %, přičemž jih Španělska, kde se nachází většina farem s produkcí ovoce a zeleniny je obecně sušší než sever. Zásoby podzemních vod tento týden dosáhly historického minima a španělská vláda nyní promýšlí, jak nastalou situaci vyřešit. Na stole je momentálně několik návrhů včetně skokového zdražení vody a omezení dodávek. S tím tamní zemědělci zásadně nesouhlasí a chystají protesty. Kromě taxikářů tak letos ve Španělsku nejspíš budou stávkovat i zemědělci.

Britská Národní zemědělská unie (NFU) svolala minulý týden summit k řešení sucha v zemědělství. Podle vyjádření NFU v mnoha částech Anglie, Walesu a Skotska od května prakticky vůbec nepršelo, pastviny jsou vypasené a na loukách není co posekat. Bude tak velmi těžké vytvořit zásoby krmiv pro hospodářská zvířata, zabránit požárům porostů polních plodin před sklizní a zajistit dostatek vody pro zavlažování ovoce a zeleniny pod závlahou.

V Irsku je situace velmi podobná, s tím rozdílem, že na začátku jara zde naopak velmi dlouho pršelo a některé polní práce nabraly velké zpoždění. Je tak ohrožena sklizeň obilovin, které neměly dostatek času a vláhy na dozrání, stejně jako chov paseného dobytka, pro který momentálně není dostatek krmiva. Také chovatelé dojeného skotu zvažují redukci stáda vzhledem k rostoucím nákladům na krmivo a stagnující ceně mléka.

Situace v České republice
V České republice se hektarové výnosy obilovin zatím pohybují 10 až 15 % pod loňským průměrem, což v kombinaci s poklesem ploch ke sklizni a očekávaným poklesem produkce kukuřice na zrno může znamenat meziroční propad produkce obilovin až o 600 tisíc tun. Horší výsledky ve srovnání s loňským rokem hlásí řada podniků v tradičně úrodných oblastech (část Hradecka a Pardubicka) a středních (Benešovsko, Mladoboleslavsko) Čechách na Olomoucku. Naopak v některých okrajových oblastech došlo meziročně k zlepšení, nicméně z hlediska celkové produkce to nemá výraznější vliv. V této souvislosti se diskutovalo o kompenzacích za sucho pro pěstitele za rok 2017 a o možném přesunu nevyčerpaných prostředků na kompenzace pro rok letošní. Výrazně postiženi pak bude v tomto roce živočišná výroba ve vztahu k zajištění krmivové základny. První seč je v závislosti na lokalitě asi o deset až dvacet procent nižší oproti normálu, druhá seč je potom už na řadě míst téměř neexistující. Seno z druhé seče tak chybí, zvířata se už nyní nemají pást a řada zemědělců spotřebovává zásoby, které si původně vytvářeli na zimu.

Hlavní příčinou je nedostatek srážek v kombinaci s letošní výrazně nadprůměrnými, téměř tropickými teplotami. Nejhorší situace je podle našich informací na severu republiky a v pohraničních oblastech obecně u chovatelů masného skotu, tedy na extenzivnějších pastvách. Problémy mají ale samozřejmě téměř všechny regiony, a to i chovatelé skotu dojeného vzhledem k nižšímu obsahu živin, nižším výnosům luskoobilných směsí a místy také nižším výnosům u kukuřic. Predikovat další vývoj je v tuto chvíli velice složité. V první řadě by bylo třeba, aby přišly vytrvalé, intenzivní deště. V červenci na některých místech téměř vůbec nepršelo, popřípadě za celý měsíc napršelo stejné množství srážek, které v normálním roce spadne během několika dnů. Podle ohlasů, které máme z terénu, řada chovatelů uvažuje o redukci stáda.

Řešení sucha v ČR?
V posledních letech se sucho v České republice stává spíše pravidlem než výjimkou, což se ukázalo mimo jiné při podávání žádostí o kompenzaci za škody způsobené suchem v roce 2017. Rámcová notifikace, která výplatu kompenzací umožňuje, totiž počítá se suchem jako s mimořádnou událostí a vyžaduje od zemědělců prokázání škod ve srovnání s pěti, respektive třemi předchozími roky. To v situaci, kdy výnosy v oblastech jako jižní Morava několik let za sebou klesají nebo se naopak propadají o 20 -25 % ve srovnání s pětiletým průměrem, přičemž notifikace počítá s odškodněním až od třiceti procentní ztráty, nepředstavuje mnohdy vhodný model pomoci zemědělcům. Program, který schválila Evropská unie, má navíc v tuzemském kontextu další nevýhodu, a to prokazování ztrát na celý podnik, což je při průměrné velikosti hospodářství v České republice (130 hektarů) administrativně náročnější, než ve zbytku Evropy, kde průměrná velikost hospodářství dosahuje 16 hektarů. Určité řešení představuje systém Intersucho, který umožňuje kompenzaci konkrétních katastrů, nicméně i zde je potřeba rozšířit uživatelskou základnu a propojit systém sledování sucho o verifikaci Českého hydrometeorologického ústavu.

Další otázkou je určitá nekoncepčnost, kterou jednorázové odškodnění představuje. Nejen z tohoto důvodu jsou debaty o odškodnění vždy pod drobnohledem médií, které v čtenářích, respektive divácích vytvářejí představu zemědělců jako notorických pobíračů dotací, kteří riziko svého podnikání de facto přenášejí na stát. Na druhou stranu tu stále existuje argument „nepojistitelnosti“ proti suchu a snaha vytvořit systém pojištění těžce pojistitelných rizik, který by účastí státu motivoval zemědělce a pojišťovny ke koncepčnímu řešení pojištění proti suchu. Ruku v ruce s pojištěním samozřejmě musí jít také adaptační opatření, ať je to lepší péče o půdu z hlediska vhodnosti a časnosti agrotechnických operací nebo obsahu organické hmoty. Zadržování vody se samozřejmě musí zlepšit nejen na polích, ale v rámci celé krajiny. K tomu je potřeba koncepční spolupráce všech dotčených rezortů a především přejít od řešení „na papíru“ k řešením na míru konkrétní vodohospodářské soustavě a především u konkrétních zemědělců.