Ve hře je budoucnost čestných zemědělců

Nerad používám vzletná přirovnání, i patos je mi poněkud vzdálen. Navzdory tomuto názoru se však nevyhnu tvrzení, že české, ale i moravské a slezské zemědělství se nachází na křižovatce. Ta křižovatka má jasně definované rozcestníky. A bude záležet i na nás, kterým směrem se v příštím sedmiletém období budeme ubírat. Našlápnuto je dobře. Až doposud byla odpracována kvanta hodin při diskusích, studiu materiálů či propočítávání jednotlivých variant. Všechny nevládní organizace zapojily štáby svých vyjednávačů tak, aby pravidla co nejlépe vyhovovala vlastním členům. Významná většina soubojů myšlenek a idejí byla vedena v duchu fair play. I tady však výjimka potvrzovala pravidlo.

Do konkrétností se pouštět nebudu. Informací o pravidlech společné zemědělské politiky na léta 2014 až 2020 je k dispozici mnoho a jsou veřejně dostupné. O čem však chci a budu hovořit, jsou mé postřehy ze zákulisí vyjednávání.

Při projednávání pravidel končícího období jsme se my, zástupci nevládních zemědělských organizací, příliš neangažovali. Dílem proto, že jsme nebyli nikterak vážně osloveni, dílem proto, že jsme se nikterak vážně nestarali. Pravidla, která byla přijata, nám umožnila v maximální míře čerpat evropské dotace. Bohužel ona struktura, ve které byly dotace poskytovány, způsobila významnou změnu charakteru zemědělského podnikání v České republice. Ten negativní dopad se dotkl zejména živočišné výroby, a to v méně příznivých oblastech. Jaký je praktický dopad? V určitých oblastech nížin zmizel skot, přestala se chovat prasata, hory se zatravnily. V kdysi významných zelinářských oblastech, jako jsou Znojemsko či Litoměřicko, se pěstuje obilí, řepka nebo kukuřice. Zeleninu, kterou jsme ještě v době nedávno minulé sami produkovali, musíme dovážet od pěstitelů tisíce kilometrů vzdálených. Že by to tak významně levněji dokázali vypěstovat? Určitě ne, to jen jiný způsob výplaty dotací, třeba i na závlahy, jim umožňuje být konkurenční i přes značný handicap přepravních nákladů.

Střízlivým odhadem ubylo čtyřicet tisíc pracovních příležitostí v zemědělské prvovýrobě. To představuje jen v tomto segmentu hospodářství výpadek příjmů do veřejných rozpočtů čtrnáct až patnáct miliard korun.

Všechno je o lidech. Ale také o štěstí. To platilo, platí a platit bude pro všechny aktéry. Počínaje vrátným v zemědělském podniku, konče ministrem zemědělství. Ten první brání majetek v řádu tisíců či milionů korun, ten druhy ovládá miliardy korun. Pokud máme štěstí při výběru vrátného, máme jistotu, že se nic neztratí, že náš majetek bude řádně chráněn. Ministra si nevybíráme, ten je nám určen, a pokud nemáme štěstí, ztráty jdou do miliard korun.
Proč o tom tak hovořím? Jednoduše proto, že osoba ministra zemědělství a jeho podřízených pracovníků sehrává v zemědělství konkrétního státu velmi významnou úlohu. Můžeme srovnávat. Ministři zemědělství posledních vlád se sice snažili, ta jejich snaha však stačila maximálně na okresní přebor. Jednoduše proto, že jejich průprava a výběr nejbližších spolupracovníků na víc neměla. Příchodem ministra zemědělství Miroslava Tomana se situace významně zlepšila. Komunikace s relevantními nevládními organizacemi nabyla na intenzitě. Názory jejich zástupců najednou mají diametrálně odlišnou váhu. Slovo výroba se opět vrátilo do slovníku ministerských úředníků, soběstačnost ve výrobě potravin přestává být prázdnou frází.

Před námi je finále. Byť je předvánoční čas, práce se nezastavily a pokračují v nezměněné intenzitě. Nikdo nechce a nemůže polevit. Ve hře je velmi mnoho. Budoucnost českých, moravských a slezských zemědělců, ve hře je budoucnost venkova.

Ing. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR