Obsah hexachlorbenzenu v potravinách

Byly vyvinuty a používány k prevenci smrtelných onemocnění přenášených hmyzem, např. malárie a dále na ochranu zemědělských plodin před škůdci. Jako průmyslové chemikálie měly vynikající vlastnosti. Dnes paradoxně představují potenciální ohrožení biodiverzity a lidského zdraví.

V současné době jsou přijaty dva mezinárodní závazky, které mají za cíl ochranu lidského zdraví a přírodního prostředí před škodlivými účinky POPs. Je to:

* Aarhuský protokol o POPs a

* Stockholmská úmluva.

Pozn.:

Ratifikací Stockholmské dohody (17. 5. 2004) se ČR zavázala k eliminaci 12 nejtoxičtějších látek světa..

Aarhuský protokol o POPs k úmluvě LRTAP – Protokol o perzistentních organických látkách včetně dioxinů či PCB.

Úmluva LRTAP (o dálkovém přenosu škodlivin přes hranice států) je v platnosti od roku 1979. Její rozsah je postupně upřesňován jednotlivými protokoly. Protokol o POPs je jedním z nich a vstoupil v platnost v říjnu 2003.

HCB se v Evropě již průmyslově nevyrábí. Do roku 1968 se vyráběl ve Spolaně Neratovice. Od roku 1945 se HCB používal hlavně jako selektivní fungicid na ochranu semen pšenice, ječmene, ovsa, žita a cibule. HCB vzniká také jako vedlejší produkt při spalování odpadů, při bělení buničiny chlorem a při výrobě chemických látek, např. tetrachlormetanu, perchloretylenu, trichloretylenu, pentachlorbenzenu. HCB může být obsažen i v humánních a veterinárních léčivech, kosmetických výrobcích, motorových palivech, ropných produktech aj.

Podle WHO je HCB “mimořádně nebezpečný” produkt. HCB je toxický při inhalaci, požití i při kontaktu s pokožkou. Je znám jako živočišný karcinogen a Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) ho klasifikovala jako možný karcinogen pro člověka. Má prokazatelné škodlivé účinky na žaludek, střeva, játra a ledviny, může ovlivňovat nervový systém a způsobovat reprodukční a vývojové poruchy. Během těhotenství přechází placentou do plodu.

HCB je velmi stálá sloučenina lipofilní povahy s nízkou rozpustností ve vodě. Má výraznou schopnost kumulovat se v tukových tkáních organizmů a adsorbovat se na povrchu pevných částic. V životním prostředí se rozkládá jen velmi pomalu. Dlouhodobé setrvávání v životním prostředí má za následek pronikání do potravinového řetězce.

Vzhledem k lipofilnímu charakteru HCB jsou jeho hlavním zdrojem především potraviny s vyšším obsahem tuku, zejména pak potraviny živočišného původu (mléčný tuk, maso, ryby).

Slovenský Výskumný ústav potravinársky (Bratislava) provedl studii, ve které se hodnotil reálný obsah a časové řady kontaminace HCB v základních potravinách na Slovensku. Vzorky se odebíraly ze zemědělských podniků, podniků potravinářského průmyslu, z obchodní sítě i z domácností, a to v rozmezí let 1985–2003. Ke stanovení byla použita metoda HRGC/ECD (vysokorozlišovací plynová chromatografie s detektorem elektronového záchytu). Analýzy prováděly laboratoře akreditované Slovenskou národní akreditační službou.

Vzhledem k dlouhodobému zákazu používání HCB (na Slovensku od roku 1985) se rezidua HCB nacházejí v potravinách relativně v nízkých koncentracích. Z celkového počtu 32 105 analyzovaných vzorků byl zjištěn nadlimitní obsah HCB u  0,13 %, což představovalo 42 vzorků (mléko–22, drůbež–4, vepřové maso–3, skopové maso–3, ovčí mléko–3, hovězí maso–2, ovčí výrobky–1, máslo–1, mléčné výrobky–1, vejce–1).

Bulletin potravinárskeho výskumu 44, 2005, č. 1–2, s. 123–133

Pozn.: Informace z monitoringu cizorodých látek v České republice jsou k dispozici na internetových stránkách Ministerstva zemědělství ČR.