Vápník chrání před poškozením půdní struktury

19.12.2008

Vápnění slouží nejen k regulaci hodnoty pH, ale speciálně na těžkých zemědělských půdách i k udržení půdní struktury. Udržovací vápnění kromě toho aktivuje půdní život a podporuje také tvorbu jílovito-humusového komplexu. Současně se vápněním urychluje rozklad slámy a posklizňových zbytků. Pokud oproti tomu dojde v důsledku nedostatku vápníku k poškození orniční vrstvy, uvolněné drobné částečky jílu s prosakující vodou sestupují a ucpávají kapilární póry. Tento stav nelze vrátit zpět ani pozdějším silným vápněním.

Důsledky nedostatku vápníku

Na půdách se špatnou strukturou se projevují důsledky spotřebování rezerv půdního vápníku zabahněním a tvorbou krust. Utužená povrchová vrstva půdy představuje pro klíční rostliny mechanickou bariéru. Kromě toho zabraňuje výměně plynů mezi atmosférou a půdou. Přitom nejen v podorničí, ale i v orniční vrstvě dochází k nedostatku kyslíku, který se projevuje také modrým zbarvením půdy.

Ideální je vápnit na strniště po sklizni obilovin. Suchá strniště většinou vykazují vysokou úrodnost a jsou dobře sjízdná. Proto není třeba obávat se utužení půdy při použití těžkých rozmetadel. Následné zpracování půdy (např. kultivátory) zajistí promísení vápníku v nejsvrchnější vrstvě ornice, aniž by bylo třeba zapravit ho hlouběji. Při pravidelném udržovacím vápnění každé tři až čtyři roky stačí v závislosti na půdním typu aplikovat 1000 až 1500 kg CaO. Při současné potřebě hořčíku (především u půd na žulách, rulách a u písčitých půd) je třeba dát přednost vápenatému hnojivu s obsahem hořčíku. Udržovací vápnění je nezbytné také při extenzivním obhospodařování, aby se zachovala půdní úrodnost.

Blick ins Land, 2008, č. 8, s. 19

Zdroj: Agronavigátor

Autor: redakce APIC