Boryt barvířský – mnohostranně využitelná plodina

31.7.2008

Boryt barvířský (Isatis tinctoria) je stará kulturní rostlina, která se ve středověku pěstovala k získávání modrého barviva indiga. Po zavedení levnějšího přírodního indiga z Asie pěstování borytu barvířského v 17. století stále více ustupovalo do pozadí. Definitivní konec nastal s vývojem syntetického indiga koncem 19. století.

V současné době však získává boryt barvířský opět na významu. Na základě řady cenných vlastností je nyní znovu objevován nejen jako zdroj indiga, ale dostává se mu pozornosti i vzhledem k mnoha dalším možnostem využití.

Charakteristickým znakem čeledi brukvovitých, k nimž patří i boryt barvířský, je obsah glukosinolátů. Enzymatické odbourávání glukosinolátů je katalyzováno enzymem myrozinázou. Při odbourávání glukosinolátů vznikají chemické sloučeniny s herbicidními, fungicidními, baktericidními, nematocidními a insekticidními účinky.

V Německu probíhaly výzkumy zaměřené na testování alelopatického účinku šešulí borytu s ohledem na potenciální využití v regulaci plevelů. Bylo zkoumáno, zda šešule borytu potlačují klíčení a rané vývojové fáze vybraných problémových plevelů: pcháč oset (Cirsium arvense), šťovík kadeřavý (Rumex crispus) a pýr plazivý (Agropyron repens). Předmětem výzkumu byly rovněž účinky na semena plevelných rostlin v půdě a množství potřebné pro úspěšnou aplikaci. Účinek šešulí borytu inhibující klíčení semen byl potvrzen. Aplikační dávka k dosažení tohoto účinku však byla při zvolené formě aplikace (zapravení rozdrcených šešulí do půdy) tak vysoká, že praktické použití, zvláště v polních podmínkách, se ukázalo jako neproveditelné. Je však diskutováno využití inhibičního účinku při jiném způsobu zpracování šešulí a jiné aplikaci.

Zdroj: http://www.agronavigator.cz

Autor: redakce APIC