Zelená fronta

Německo se sice zatím ubránilo tlaku některých evropských komisařů na zrušení neomezené rychlosti na dálnicích, již v březnu loňského roku však dalo městům možnost zavádět takzvané ekologické zóny (umwelt zonen). Od 1. ledna vstoupily v platnost v Berlíně, Hannoveru a Kolíně nad Rýnem, přičemž další desítky měst ohlásily, že se k programu připojí. Pro vjezd do zón má být každé auto povinně vybaveno patřičnou nálepkou (umwelt plakette) s označením jeho šetrnosti k životnímu prostředí. Platnost známky bude prozatím časově neomezená. Osobní vozy, které ani základní požadavky nesplní (což se týká především starých benzinových vozů bez katalyzátorů a starších aut s naftovými motory), budou mít do vyznačených území vjezd zakázán. Majitelé aut registrovaných v EU mají možnost zakoupit známku na internetu ze necelých 30 eur, pokud spolu s požadavkem zašlou i kopii technického průkazu.
V Itálii se prvním městem, které hodlá omezit pohyb automobilů, stane Milán. Severoitalským městem každý den projede kolem 89 tisíc vozů. Po vzoru Londýna, který takzvanou Congestion Charge zavedl jako první již v roce 2003, budou pohyb aut sledovat kamery. "Je to nový způsob, jak se vypořádat se znečišťováním ovzduší a zhoršujícím se zdravím obyvatel," prohlásila milánská starostka Letizia Morattiová. Poplatky za vjezd do centra se v letošním zkušebním roce mají pohybovat od dvou do deseti eur a městu mají za dvanáct měsíců přinést 24 miliony eur. Představitelé města předpokládají, že znečištění se díky poplatkům sníží téměř o třetinu. Auta využívající alternativní paliva, jako je metan či elektrický proud, budou stejně jako vozy sanitní služby, autobusy, taxíky či motocykly od poplatku osvobozena.
Způsob řešení ekologických problémů zaváděním dalších poplatků pro řidiče se sice pozvolna šíří, přesto má i své odpůrce. V Londýně se daň za vjezd do centra od zavedení zvýšila již pětinásobně, město však nadále patří mezi nejneprůjezdnější v Evropě. Zástupci autoklubů v jednotlivých zemích zase poukazují na to, že řidiči platí horentní daně při nákupu paliv. Státy je však často nevyužívají na řešení problémů spojených s automobily, ať už jde o zkvalitňování infrastruktury či zlepšování kvality ovzduší.