Na Oklahoma State University se věnuje studiu chování zvířat profesorka Temple Grandin, která si vytýčila za cíl prověřit hypotézu, že pouze spokojená zvířata mohou zúročit genetický potenciál, kterým disponují.
V chovu dojnic jsou přínosem zvířata s klidným charakterem, která se bez problémů nechají ošetřit a obstarat, zřídkakdy se zraní a využijí svůj genetický potenciál spíše než jejich neklidné souputnice ze stáda. Klidnější zvířata šetří čas a peníze a proto jsou ekonomicky výhodnější.
V současné době v USA není temperament předmětem zájmu v rámci selekce. Proto se chovatelé snaží identifikovat neklidná zvířata pomocí vnějších znaků.
Profesorka Grandin se zaměřila na detekci těchto vnějších znaků ve speciálním experimentu s 219 dojnicemi na jedné mléčné farmě. Dojnice byly jednotlivě fixovány pomocí samopoutací zábrany. Vědkyně se postavila šikmo cca 1 metr před dojnice a poté se začala pomalu pohybovat ve směru fixovaných dojnic. Chování dojnic bylo rozděleno do 4 skupin:
· Klidný pohyb hlavou ve směru blízko člověka (20 zvířat),
· Žádná reakce (16 zvířat),
· Zpětný pohyb hlavou, ale bez tlaku na zábranu (107 zvířat),
· Couvnutí zpět a tlak proti fixující zábraně (76 zvířat).
Paralelně byla zvířata rozdělena na základě pigmentace hlavy do pěti skupin, dojnice s kompletně černou hlavou – do 1. skupiny (11 kusů) a dojnice s úplně bílou hlavou – do 5. skupiny (5 kusů). Ostatní dojnice byly rozděleny do zbývajících tří skupin: spíše černé (134 kusů), 50/50 (34 kusů) a spíše bílé (35 kusů.)
Po vyhodnocení získaných výsledků a různých statistických výpočtech bylo potvrzeno, že staré pravidlo tvrdící, že čím světlejší má dojnice hlavu, tím je neklidnější a vzrušivější v porovnání s dojnicemi s převládajícím černým zbarvením hlavy, které se vyznačují klidnou a trpělivou povahou
Zdroj: UZPI
Autor: redakce APIC