Ekozemědělstvím proti změně klimatu

Účastníci se shodli na tom, že se na nich díky nižším emisím skleníkových plynů podílí méně než konvenční zemědělství. Také je jim schopno lépe vzdorovat, protože klade velký důraz na zdravou a funkční půdu s vysokým obsahem organické hmoty a humusu, což se pozitivně projevuje na kvalitě a odolnosti porostů.

Půda je základ
„Ekologické zemědělství chrání klima mnoha způsoby. Produkuje méně skleníkových plynů, má menší zatížení dobytčími jednotkami na hektar a nepoužívá importovaná krmiva ani syntetická hnojiva a pesticidy. Váže do půdy oxid uhličitý díky pěstování zeleného hnojení, víceletých pícnin a hnojení organickou hmotou,“ shrnul Dr. Wilfried Hartl, zástupce ředitele rakouského ústavu Bio Forschung Austria.
Upozornil také na to, že celosvětově se na zemědělské půdě více humusu rozloží, než přibude, a proto je v současné době zdrojem CO2. „Ročně se mineralizuje jedno až pět procent organické hmoty,“ uvedl. Pro budoucnost je tedy cílem tento stav změnit. Dr. Hartl citoval zprávu klimatického panelu Organizace spojených národů, podle které lze při změně způsobu obhospodařování celosvětově uložit do půdy 400 –800 mil. tun CO2. Dosáhnout by se toho mělo organickým hnojením a pěstováním meziplodin. Významným vedlejším efektem těchto postupů je zlepšení fyzikálních vlastností půdy, stability agregátů, poréznosti či vodní kapacity, což zároveň zvyšuje odolnost vůči erozi. Vznik slévavých půd, které jsou k tomuto typu poškození náchylné, přičítá Dr. Hartl častým pojezdům těžké techniky, monotónním osevním postupům, používání pesticidů, které poškozují půdní život, špatnému zpracování půdy a nedostatečné reprodukci humusu.
Připomněl pozitivní vliv zeleného hnojení, které aktivuje život v půdě, ukládá do ní živiny a umožňuje je cíleně uvolňovat a také omezuje zaplevelení. Kořeny zpevňují půdu čímž omezují erozi. Jak shrnul, aplikace stabilních organických substancí, optimální zpracování půdy a zelené hnojení tvoří těžiště udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti. Zároveň tato opatření přispívají k ochraně klimatu.

Redukovat oxid uhličitý
Dr. Hartl také citoval prognózy, podle kterých mají v důsledku globálního oteplování v Rakousku v roce 2050 stoupnout letní teploty až o 7 °C, což má být doprovázeno dlouhotrvajícími periodami hezkého počasí s teplotami nad 30 °C a suchem. Dále mají srážky klesnout až o 30 %, při častějších záplavách. „Již v roce 2003 ekologické zemědělství ušetřilo 91 000 tun ekvivalentu CO2,“ naznačil jedno z řešení. Další možnost uvedl prof. Bernahard Freyer z rakouského Institutu pro ekologické zemědělství ve Vídní. Pokud by poklesla spotřeba masa, vajec, mléka při zvýšení konzumace ovoce a zeleniny, bylo by možné také do určité míry snížit produkci skleníkových plynů. „Ochota k takovému kroku ale není,“ dodal prof. Freyer. Upozornil také, že pokud se nesezónní zelenina pěstuje v Evropě ve vytápěných sklenících, uvolní se při její produkci 16krát více CO2 než pokud by se dovezla. „S výjimkou letecké dopravy nehraje v tomto případě transport významnou roli,“ uvedl prof. Freyer. O slabých a silných stránkách ekologického zemědělství ve vztahu ke klimatickým změnám hovořil Dr. Urs Niggli, ředitel švýcarského výzkumného ústavu FiBL ve Fricku.
Připomněl, že zemědělství obecně produkuje významné skleníkové plyny, tedy CO2, metan a oxid dusný. Pocházejí jak z přírodních procesů, tedy od hospodářských zvířat, z denitrifikace v půdě apod. až po antropogenní – z produkce pesticidů, hnojiv či spalování ropných produktů. Na celkových emisích těchto plynů se zemědělství celosvětově podílí 15 %, přičemž celý potravinářský sektor jich celkem produkuje 20 %.
„Pro zemědělství bude důležité se na klimatickou změnu adaptovat,“ zdůraznil Dr. Niggli. Je tedy potřeba snížit emise skleníkových plynů na tunu produkce, ukládat CO2 do půdy, vyrovnat se s vyššími cenami energií a nedostatkem vody. Dr. Niggli také porovnal konvenční a ekologické zemědělství