Mají takzvané ekologické daně vůbec smysl?

Svůj smysl tyto daně nepochybně mají, ale velice těžce se dodatečně aplikují na již nastavený daňový systém například i České republiky. Ovšem výroba energie z ekologicky problematičtějšího paliva respektive ze škodlivějšího paliva, by měla být jednoznačně trestána ve formě vyšší daně. Povinnost zavést tyto daně přikazuje EU, ale opravdový dopad na snížení škodlivin v ovzduší aktuálně nevidím. Tento návrh totiž nikterak nepodporuje inovace v oblasti výroby energie, ale třeba se ještě dočkáme úprav. I přes tento záměr stále počítá zastaralá státní energetická koncepce z roku 2004 s poklesem výroby elektrické energie a tepla ze "špinavého" černého i hnědého uhlí o přibližně 20 procent.

Rozpočtová neutralita je problém

Ekologické daně by měly být rozpočtově neutrální. Jinými slovy, zavedení daní ze spotřeby elektrické energie, plynu, či uhlí by mělo být kompenzováno snížením jiných daní (všeobecně se předpokládalo snížení daní důchodových) tak, aby se nezvýšila celková daňová zátěž obyvatel. Ovšem praxe ze zahraničí je jiná. Téměř nikde na světě nebylo zavedení těchto plateb daňově neutrální. Například v Německu se tato daň podepsala pod vyšší než 10procentní zásah do rozpočtu obyvatel.

Česká koncepce kalkuluje s faktem, že výnosy budou použity ke snížení povinných plateb sociálního pojištění zaměstnavatelů. Logická potíž je samozřejmě v tom, že tyto nižší platby se do platu obyvatel dostanou jen velice stěží, pokud bude chtít zaměstnavatel svou úsporu chtít investovat do lidského kapitálu, což se nedá brát jako všeobecný usus.

Nejvíce to pocítí chudší lidé

Dalším problémem je, že největší dopad navrhovaných změn bude na nízkopříjmové skupiny obyvatel. Například důchodcům se zavedením ekologických daní zvýší celková daňová zátěž, protože snížení zdanění práce se jich pochopitelně nedotkne. Tato skupina je navíc méně schopná změnit své vzorce chování směrem k větším úsporám energií. V některých státech bylo zavedení ekologických daní vybraným skupinám obyvatel kompenzováno zvýšeními sociálními dávkami, což ovšem zúžilo prostor pro pokles daní z příjmů.

Problémem je také nízká pružnost poptávky po těchto druzích energie, což je nejlépe vidět na cenách benzinu, u nichž spotřební daň činí podstatnou složku a její spotřeba neklesla při pohybech sazeb směrem vzhůru. Tyto argumenty pak jednoznačně rozpočtovou neutralitu ekologických daní vyvrací.

A již obecným problémem české legislativy zůstává fakt, že každou dobrou myšlenku následuje mimořádné množství výjimek, které naprosto vyvrací původní smysl celé daně. Osvobozeny od daní mají být například domovní kotelny a domácnosti používající k individuálnímu vytápění plyn. Teplárny se bojí odchodu svých zákazníků a naopak se nebojí poukazovat na možné "lobby" plynařům. Argument o vyšší ceně plynu, dodávaného místo jednoho velkého, pro menší odběratele je logický. Obecně se nedá očekávat, že si všichni začnou kvůli roční úspoře v řádech stovek korun stavět vlastní kotelny a odpojovat dálkové vedení tepla. I nařčení ze zákulisních tahů je dle mého názoru nepřiměřené. Lobby plynařů je stejně silná jako ta teplárenská a pokud by stát někoho opravdu chtěl zvýhodnit, tak by to rozhodně nebyla německá skupina RWE, téměř monopolní dodavatel plynu, ale spíše částečně státní energetický gigant ČEZ. A to se zatím nestalo.

Autor je analytikem společnosti Cyrrus.
Autor/ři: Jan Procházka