Prasata pro Solany

Takový je záměr holandského investora, který před půl rokem koupil objekt bývalého kravína na kraji obce Solany se záměrem přestavět ho na velkokapacitní odchovnu prasat a vystavět bioplynovou stanici. 13. dubna 2007 byl oficiálně oznámen záměr společností RUT Estate s.r.o, který musí být posouzen podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (tzv. EIA). Vliv na životní prostředí bude posuzovat ústecký krajský úřad v procesu E.I.A. Proti se staví místní zastupitelstvo, občanské sdružení i většina obyvatel. Podle odpůrců stavby jde pouze o neekologický provoz, který by v
Nizozemí – domovské zemi investora, nebylo možné realizovat.

Holandsko je největším producentem vepřového masa v EU na osobu a potýká se proto s vážnými problémy znečištění životního prostředí. Počet chovaných prasat v Holandsku již nelze zvyšovat. To je jedním z hlavních důvodů, proč se intenzivní chov zvířat exportuje do méně rozvinutých zemí – od 70. let minulého století jsou to země rozvojové a po rozšíření EU v roce 2004 také země bývalého východního bloku. Dalším důvodem je odpor západní veřejnosti a tlak ekologických organizací na dodržování norem a zavádění lepších standardů při chovech zvířat. Počty zvířat ani normy nejsou bohužel často dodržovány.

V Polsku, bývalém východním Německu, Rumunsku a dalších zemích, kam se holandské velkochovy stěhují, vznikají iniciativy občanů proti takovému „rozvoji venkova“. Důvodem jsou právě nesplněné sliby. V intenzivních, plně automatizovaných chovech, je totiž potřeba stále menšího počtu zaměstnanců na stále vyšší objem výroby. V EU je již dnes nadprodukce vepřového masa (jak uvedla německá ZDF v březnu 2007, je to 107 %). Masové chovy likvidují konkurenceschopnost menších výrobců, čímž naopak nezaměstnanost stoupá. V některých regionech Polska, kam se velkochovy přestěhovaly, klesly ceny nemovitostí až o 30 % a místní turistický ruch mizí.

Holandský záměr navíc zdůvodňuje plánovanou stavbu také „aplikací tzv. welfare systémů“ pro zajištění kvalitního prostředí chovaných zvířat. Jak ale do „welfare systému“ zapadají související dálkové transporty zvířat, absence jejich pobytu venku, stres, vysoká úmrtnost a další běžné praktiky v intenzivních velkochovech?!

Zdroj: Kateřina Horáčková (Autorka je členkou komise pro životní prostředí obce Solany a občanského sdružení M.R.K.E.V. (Mírně Radikální Kolektiv Ekologické Výchovy), které se zabývá pěstěním starých odrůd jedlých plodin, provozováním ručních řemesel, podporou návratu člověka k přírodě a rozvíjení dobrovolné skromnosti. Kontakt: mrkev@ecn.cz), Econnect/ www.ekolist.cz, 25. 4. 07