Rozhovor s Kamilem Kaulichem, o pozemkových úpravách.

Velkým a dlouholetým problémem jsou pozemkové úpravy. Není možné jejich průběh urychlit? Proč pozemkové úřady více nepoužívají jednoduché pozemkové úpravy?

Jednoduché pozemkové úpravy se podle zákona používají například pro urychlené scelení pozemků nebo jejich zpřístupnění v omezeném rozsahu katastrálního území. Také pro řešení ekologických potřeb v krajině, např. protierozních nebo protipovodňových opatření na části katastrálního území. Vlastní správní řízení přitom zásadně zjednodušit nelze. Výjimku tvoří specifické pozemkové úpravy, které se dělají pro dořešení přídělů, kde je skutečně administrativa o něco jednodušší. Není ale možné přinutit vlastníky, aby připustili takovou směnu svých pozemků, jaká by se na první pohled zdála výhodná. Obecně platí, že čím menší počet vlastníků vstupuje do pozemkové úpravy (čím je tedy pozemková úprava zdánlivě „jednodušší“), tím je omezenější možnost nějakého vhodného technického řešení, s nímž budou dotčení vlastníci v potřebném, tedy zákonem stanoveném počtu souhlasit.

To znamená, že paradoxně jednoduchými pozemkovými úpravami se např. i často požadované zpřístupnění pozemků řeší obtížněji?

Záleží vždy na situaci ve vlastnické držbě a v terénu i na zájmech jednotlivých vlastníků v daném katastrálním území. Zpřístupnění pozemků pro jednoho vlastníka není možné bez řešení dalších vazeb, které jsou většinou zcela zásadní. Jen výjimečně stačí v rámci jednoduchých pozemkových úprav navrhnout směnu pozemků několika málo vlastníků tak, aby byly jejich majetky zpřístupněny. Čím méně pozemků je v pohybu, tím spíše vznikne patová situace, kdy zpřístupnění pozemku dotčeného vlastníka by bylo možné udělat na úkor této výhody pro jiného vlastníka. Proto musí zpravidla být v pohybu více pozemků, tedy i větší počet vlastníků. Pro úspěšné řešení však nestačí jenom směny pozemků a jejich scelení, ale je rovněž nutné vyřešit nové přístupové cesty a pozemky pro ně. Ty by měl podle zákona prioritně poskytovat stát. Tedy obvod musí být zpravidla tak velký, aby zahrnul rovněž pozemky ve vlastnictví státu, pokud vůbec v daném katastru takové pozemky jsou.

A když státní pozemky nejsou k dispozici?

Potom může poskytnout potřebnou výměru obec nebo sami vlastníci. Pokud mezi pozemky není ani obecní půda, je to problém, protože soukromí majitelé velmi neradi postupují část svého majetku na veřejný účel. V takovém případě je získání potřebného souhlasu vlastníků s navrhovaným řešením vždy obtížnější.

Pokud by tedy nebyla půda ve vlastnictví státu ani obce, bylo by zpřístupňování pozemků téměř neřešitelné?

Pokud taková půda není, problémy skutečně vznikají, mnohdy je dokonce ohroženo vůbec dokončení již zahájených pozemkových úprav. Proto je současný způsob hospodaření se státní půdou, kdy jde vlastně výhradně o její privatizaci, a to prakticky bez vazby např. na probíhající pozemkové úpravy, velmi rozporuplný. Zatím se nepodařilo zajistit, aby byla určitá výměra státní půdy hájena ani v těch případech, kde se již na pozemkových úpravách začalo pracovat, natož tam, kde mají teprve začít. Daří se to pouze v některých katastrech, kde je větší výměra státní půdy

Jaké jsou tedy vyhlídky?

V letošním roce se počet zahájených pozemkových úprav zvýší. To platí také pro ty jednoduché, které se využívají zejména pro urychlené řešení vlastnictví pozemků v katastrech, kde nebylo dokončeno přídělové řízení a kde jsou značné problémy s identifikací vlastnictví a jeho základním uspořádáním. Na jejich řešení má zájem Pozemkový fond s ohledem na nutné vyjasnění státní půdy v dotčených katastrech. Díky jeho finanční intervenci nyní počet zahajování významně stoupá. Letos tedy máme dostatek finančních prostředků, zatímco v letech 2004, 2005 a částečně ještě 2006 pozemkové úřady sotva udržely kontinuitu své činnosti. Nyní spíše může být otázkou zase jejich kapacita a také kapacita projektantů. Pokud by se podařilo ročně udělat jednoduché nebo komplexní pozemkové úpravy alespoň n