Nová metodika pro likvidaci včelstev nakažených morem včelího plodu

Povinnost ukládá vyhláška č. 36/2007 Sb., která novelizuje § 140 – 142 vyhlášky č. 299/2003 Sb. týkající se veterinárních opatření v případě moru včelího plodu. V těchto dnech Státní veterinární správa ČR schválila metodický návod (č. 2/2007), který ustanovení zmíněné vyhlášky rozpracovává do technických kroků, jak postupovat, informoval Duben. S tímto metodickým návodem jsou seznámeny všechny krajské veterinární správy, a lze jej nalézt i na webových stránkách SVS ČR (www.svscr.cz v rubrice zdraví zvířat). O moru včelího plodu Duben uvedl, že jde opravdu o nebezpečnou nákazu, která převážně postihuje zavíčkovaný včelí plod. Původcem je Paenibacillus larvae, dříve označovaný Bacillus larvae, White (1904), grampozitivní tyčinkovitý mikrob, který vytváří mimořádně odolné spory. Nákaza se šíří infikovanou potravou, zalétlými včelami a roji, loupeží, infikovanými plásty, úly a včelařským příslušenstvím. Nákazu mohou rozšiřovat i roztoči a jiní škůdci. Spory Paenibacillus larvae se dostanou s potravou do trávícího traktu larev prvních instarů (otevřený plod), kde vyklíčí, pomnoží se, zničí buňky žaludeční výstelky a proniknou do hemolymfy a dalších tělesných tkání. Příznaky se projeví až u zavíčkovaného plodu. Plást bývá nepravidelně zakladen (mezerovitý plod), víčka jsou ztmavlá, propadlá, občas proděravělá. Napadené larvy mění barvu z perleťově bílé na šedožlutou až tmavohnědou a přeměňují se v lepkavou, hlenovitou hmotu, která se dá z buněk vytáhnout jako vlákno dlouhé několik centimetrů. Konečným stadiem rozložení larvy je příškvar, který pevně lpí na spodní stěně buňky.)