Postupně otáčím loď

Mezi zemědělci vzbudilo rozhořčení, že systém vyplácení přímých dotací se musí kvůli Bruselu změnit. Je to tak zlé?

Z jednání, které jsem minulý týden vedl v Bruselu s evropskou komisařkou pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerovou-Boelovou, vyplynulo kromě jiného to, že Česká republika bude moci i v dalším období poskytovat finanční podporu vybraným výrobním odvětvím zemědělství. Informace, že bude muset rozpustit veškeré přímé platby na plochu obhospodařované půdy tedy není přesná. Změna proti dosavadnímu systému to však je. Budeme vyplácet doplňkové platby k přímým platbám z národních prostředků, tzv. platby Top-up, zpětně vzhledem k určitému historickému referenčnímu období a nikoli dopředu. Sektory, v ČR podporované, jako chov přežvýkavců, pěstování chmele, brambor pro výrobu škrobu a některých dalších plodin zůstanou zachovány. Nastavení pozměněného systému v novém nařízení vlády budeme průběžně konzultovat s Evropskou komisí tak, aby byl průchodný.

Postupně to ale bude méně peněz?

EU se zemědělskou politikou zabývá, na konci diskusí bude zřejmě určitý společný pokles dotací na produkci i na plochu. Dotace mají v podstatě dvojí charakter: srovnávají úroveň našich zemědělců s konkurenty, a to do doby vyrovnání velkých rozdílů. Tuto hladinu nemůžeme snižovat sami, ale jedině s celou EU, pokud se na tom dohodneme. Ale existují dotace, které lze víc ospravedlnit, a to do zemědělsky méně příznivých oblastí, do ekologického zemědělství, na údržbu krajiny. Jde vlastně o vyrovnání zisku, jehož zemědělec nedosáhne, protože nehospodaří tak intenzivně.

Museli jsme tedy ustoupit, s čím se naopak chystáme v EU prosadit?

Rozhodně budeme hájit naše zájmy. Probíhá například reforma cukerného pořádku. Česká republika přišla o část cukerné kvóty, ale tlaku na její další snížení jsme se ubránili. Hlavně se však musíme připravovat na předsednictví v EU, kdy budeme chtít trochu víc šlápnout na plyn v reformě zemědělské politiky. Francie se v době diskusí o rozpočtu Unie na léta 2007-2013 jen velmi nerada smiřovala s tím, že právě v roce 2009 má dojít k přehodnocení zemědělské dotační politiky EU. A protože bude předsedat Unii bezprostředně před námi, bude mít podle mne eminentní zájem na maximální možné fixaci svých úrovní dotací. Je tedy otázka, jaké žezlo nám v této věci předá. Rozhodně je už dnes jasné, že to nebude jednoduché.

Sněmovna propustila do druhého čtení vládní novelu devizového zákona, což usnadní nákup státní půdy občanům EU. Není to na české zemědělce podraz?

Vláda se přiklonila k přijetí menšího zla ze dvou možných, toto stanovisko s těžkým srdcem obhajuji. Devizový zákon je jeden z těch problémů, který jsem na ministerstvu zdědil a má kořeny ve špatně vyjednaných podmínkách našeho vstupu do EU, tedy z let 2002 - 2004. Podle nich u nás mohli cizinci získávat půdu pro zemědělskou činnost. Poslanci si to dodatečně uvědomili a pokusili se tomu zpětně zabránit (viz box). Devizový zákon je ovšem vnitřním předpisem ČR, a je-li v rozporu s přístupovými dohodami, tj. právem mezinárodním, mohlo by to vést až k soudním sporům. Žádné žaloby zatím podány nebyly a Evropská unie vždy zohledňuje, pokud se členská země snaží přetrvávající rozpory odstraňovat. Navrhuji proto účinnost zákona odložit o několik měsíců, případně let.

Odklad o pouhé měsíce by měl stačit?

Když tu záležitost široce otevřeme, zájem českých zemědělců o státní půdu podstatně vzroste a místo zemědělských strojů si raději koupí kus pole. Proto by měli mít podle mne prostor, aby si půdu mohli koupit, než takříkajíc spadne klec. Čeští zemědělci hospodaří z 90 procent na pronajaté půdě, z toho je asi 350 tisíc hektarů státní půdy, na které jsou v nájmu. Je fakt, že na ni dlouho neměli peníze. Spláceli privatizovaný majetek, kupovali techniku.

Nyní se již tedy mají lépe?

Zdráhám se říci, že jsou na tom dobře. Spíš se odrážejí ode dna. Obecně být zemědělce