Rozhovor týdne s Martinem Pecinou, předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Může vůči obchodním řetězcům zakročit váš úřad? Vidíme, že praktiky obchodních řetězců nejsou v pořádku. Podle zákona o ochraně hospodářské soutěže však můžeme zasahovat jen proti zakázaným dohodám a zneužití dominantního postavení na trhu, v jeho rámci pak i proti tzv. predátorským cenám. Dále máme na starosti povolování fúzí a případné zásahy proti nepovoleným spojením soutěžitelů
Nejde vlastně u chování obchodních řetězců vůči dodavatelům o nedovolené dohody? Z pohledu nedovolených dohod jsme se snažili velmi intenzivně prošetřovat, zda chování řetězců nemá nějaké společné znaky. Věcí, které chtějí po svých dodavatelích, je spousta a mnoho je také jejich kombinací. Jeden řetězec tlačil jen na cenu, většina však měla namixována různá opatření. Nenašli jsme žádnou podobnost, která by nás opravňovala k tomu, abychom zahájili šetření.
A jak je to s dominantním postavením na trhu? Například na dodavatelích vajíček řetězec chtěl snížit ceny s tím, že pokud to neudělají, bude čtvrt roku dovážet a u nás prodávat podstatně dražší vejce z Německa. Řetězec tuto dobu přežije, ale naši producenti vajec ne. Pokud by řetězec byl v dominantním postavení, tak by šlo o jasný příklad predátorské ceny a dostal by od nás vysokou pokutu. Podle definice dominantního postavení v našem zákoně, žádný řetězec na našem trhu dominantní není. Pokud se s řetězci jejich dodavatelé nebudou soudit pro nekalosoutěžní praktiky, které u nás může postihovat jen soud, tak zatím na řetězce nikdo nedošlápne.
Pomohla by tedy změna zákona? Snažili jsme se inicioval spolu s poslanci změnu našeho zákona tak, abychom na řetězce dosáhli. Nechceme je šikanovat, ale jde o subjekty s velkou silou, s níž se nepočítalo, když náš zákon vznikal. Je třeba, aby jim někdo mohl začít říkat, co je a co není správná praktika. K tomu existují v podstatě tři cesty. První nejkomplikovanější a neschůdnou by bylo, aby náš úřad začal řešit i nekalou soutěž, což se děje v několika zemích Evropské unie. Náš úřad by ovšem musel být jinak dimenzovaný a s pobočkami ve všech krajských městech. To by znamenalo rozrůstání státní správy. Druhou cestou je přidat do našeho zákona novou skutkovou podstatu, a to zneužívání ekonomické závislosti. Třetí možností je pokusit se jinak vydefinovat postavení dominantního soutěžitele. Vzhledem k evropskému právu je to cesta velmi obtížná. Nejjednodušší je zneužívání ekonomické závislosti. Chtěli jsme, aby dodavatelé, kteří dodávají do řetězců, nebyli vystaveni nápadně nevýhodným podmínkám pro vyjednávání. To bylo i v minulém návrhu novely, která však bohužel v Poslanecké sněmovně doznala takových změn, že jsme ji již ani podporovat nemohli. Nášemu Našemu úřadu totiž nepřísluší kontrolovat, jestli cena, kterou nabízejí producenti, je v pořádku, a určovat, za jakou cenu je řetězec povinen zboží koupit. Pak bychom museli říci, co je to nákladová cena a kdo ji bude určovat, a zavést regulátora, který by minimálně výrobcům stanovil, co je oprávněný náklad a co není. To je velmi neschůdná cesta. To, co považuji za velmi škodlivé ve vztahu mezi dodavateli a řetězci a co bychom chtěli označit za zneužití ekonomické závislosti a chtěli to přísně trestat, jsou tzv. hello money. To jsou peníze, které řetězce chtějí po dodavateli předem za zalistování, reklamu, na akce, slevy apod. Aby řetězce byly pod hrozbou, že od nich budeme vyžadovat podklady a zveřejňovat výsledky šetření. Návrh novely zákona postavené na ekonomické závislosti prakticky ve stejné podobě jako v loňském roce předložila skupina poslanců v čele s Ladislavem Skopalem.
Je možnost stanovit řetězcům podíl tuzemského zboží, které musí nabízet v prodejnách v ČR? S tím bychom v Bruselu nepochodili. Obávám se také, že česká ekonomika, která 60 procent hrubého domácího produktu získává exportem, by zaplakala, pokud by něco takového platilo.