Hygienická a ekologická hlediska využití hnoje

Hnůj hospodářských zvířat se mnoho století likviduje aplikací na půdu, kde působí i jako hnojivo. Hnůj a další odpady ze živočišné výroby obsahují často ve vysokých koncentracích patogeny škodlivé pro lidské zdraví. Přesun hnoje z jedné oblasti do jiné představuje zdánlivě jednoduché řešení problémů s jeho likvidací v oblastech s nadbytkem živin; vzniká však další problém – potřeba monitorovat obsah živin a riziko vzniku nemocí. Problémy vznikají s objemem tekutého hnoje a potřebou jeho skladování před aplikací. Nákladově účinný postup je opětné použití pevného biologického materiálu vznikajícího po úpravě odpadních vod (kejdy). Použití pevného biologického materiálu (biosolid) může být spojeno s rizikem zdravotních problémů, které musí být řešeno před aplikací na půdu. Jedná se o přenos patogenů do potravin nebo na zaměstnance v zemědělství, o kontaminaci spodních a povrchových vod zbytky výkalů ze splaškové vody z polí a o kontaminaci těžkými kovy a organickými kontaminanty. Využití zemědělských kalů (kejdy) je vhodné a možné jen za předpokladu kvalitní sanitace a dodržení následujících postupů: 1) úpravy včetně teplené za účelem redukce množství patogenů, 2) použití ověřených postupů a 3) zajištění mikrobiologické kvality kejdy. V některých zemích byla vytvořena legislativa týkající se užití zbytkových kalů (kejdy). Ve Švýcarsku, Německu, Anglii a v USA se pro prevenci přenosu salmonel z kejdy aplikované na zemědělskou půdu užívá termofilní aerobní stabilizace. V prvním stadiu probíhá termofilní anaerobní fermentace a ve druhém stádiu stabilizace.