Česko neví, co s lesy

Ze dřeva se například dají stavět domy či vyrábět energie. Základním problémem tuzemského lesnictví je fakt, že v současné době neexistuje ucelená a smysluplná koncepce udržitelného rozvoje tohoto oboru. A to i přes to, že materiálů operujících ve svém názvu pojmem "koncepce" vzniklo v minulosti několik. Žádný z nich se však nedokázal oprostit od politických a lobbystických tlaků, žádný nedokázal vyrovnaně akceptovat potřeby a požadavky vlastníků, nájemců, ekonomů a ekologů zároveň. Reálným výsledkem jsou zcela rozporuplná stanoviska jednotlivých zájmových a názorových skupin, z nichž nemá laická veřejnost šanci poznat, na čí straně je pravda. Jednou z koncepčních bariér je podle představitelky Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) Věry Petrové špatný tuzemský zákon o lesích. "Tento zákon v principu nedovoluje vlastníkům hospodařit podle místních podmínek a svazuje ruce v rozhodování odborných lesních hospodářů. Současné lesní hospodářské plány se dělají na deset let. Nikomu přitom nevadí, že se mění klimatické podmínky a že v různých lokalitách je nutné volit různé pěstební metody a třeba i skladbu dřevin," konstatuje Petrová.Dodržování zákonů vlastníkem kontrolují tři různé státní instituce, řada zákonných podmínek jde nad rámec zvyklostí v zemích Evropské unie. O celkové přepolitizovanosti oboru svědčí i doporučení dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky (LČR). Jedním z bodů jednání měl být i návrh zásad strategického vývoje tohoto podniku do budoucnosti, který by byl součástí výroční zprávy LČR. Začlenění návrhu do zprávy nebylo ale nakonec podle člena rady Jiřího Papeže doporučeno s odkazem na skutečnost, že takový dokument by měl být věcí budoucí vládní garnitury. Jinými slovy, koncepce bude vypadat podle toho, kdo bude vládnout. VĚDCI KONTRA EKONOMOVÉ Problematiku českých lesů obecně se snažil nedávno popsat dokument s názvem "Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů" podepsaný postupně celou řadou tuzemských i zahraničních vědeckých kapacit. K podpoře materiálu se okamžitě přihlásilo ministerstvo životního prostředí, neboť vědci pojali problematiku značně ekologicky. Stav lesů je podle nich špatný, druhové složení (zejména kvůli vysokému podílu smrku) nevyhovující, lesní půda překyselená, zvěř přemnožená. "Špatný stav lesů - hynutí porostů, ztráta odolnosti, kalamity, nízká biologická diverzita, pokles retenční schopnosti a dalších funkcí lesů, eroze - má několik příčin. Většina z nich souvisí se způsobem hospodaření. České lesnictví totiž konzervativně trvá na hospodářském modelu stejnověkého lesa a paseky," konstatuje se v dokumentu. SVOL ve svém oficiálním stanovisku nicméně materiál striktně odmítá, především pak tezi o stále se zhoršujícím zdravotním stavu lesních porostů. Argumentů SVOL je celá řada, přičemž je patrné, že hlavním úhlem pohledu je přiměřená ekonomika lesního hospodářství. Problém je jediný - profit z lesů není možné vytvářet za každou cenu a naopak nadměrné omezování lesního hospodářství neprospívá ani tolik vzývané biodiverzitě (druhové rozmanitosti). Pravda je tedy podle všeho "někde uprostřed", a protože komunikace mezi představiteli různých názorů je v tuzemských podmínkách téměř nemožná, měla by společnou pravdu stanovit právě ona chybějící koncepce. TĚŽIT VÍCE ČI MÉNĚ? Tuzemské lesnictví nemá vyřešenu ani tak základní věc, jako je shoda na optimálním objemu těžby dřeva. Svou roli hraje i přetrvávající mýtus, že dřevní hmoty v lesích ubývá. To ale není pravda. Dřevo přirůstá každým rokem, a to velmi dynamicky. Zatímco v roce 1930 činily zásoby dřeva v českých lesích 307 milionů krychlových metrů, v roce 2003 to již bylo 650 milionů kubíků. V letech 2004 až 2006 ale prováděl Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) šetření, z nichž vyplynulo, že v současnosti činí zásoba dřeva v Česku 930 milionů kubíků. Výsledky, které nikdo nečekal, spatřily světlo světa teprve před několika měsíci a jsou velmi podrobné. "Šetření jsme