Kdy potřebují travní porosty hnojení sírou?

Na extenzívně využívaných loukách a pastvinách není hnojení sírou zapotřebí. Avšak na intenzívně využívaných plochách by se mělo s jednou dávkou počítat. Němečtí odborníci vysvětlují v následujícím článku důvody. Mezi sírou a dusíkem panuje v rostlině úzká souvislost. Při dostatečném zásobení dusíkem a nedostatku síry se snižuje v rostlině obsah aminokyselin obsahujících síru, jako jsou methionin a cystein, a tím je nepříznivě ovlivněna syntéza bílkovin. V důsledku nadměrného obsahu N v rostlině je pak nutné počítat s vyšším obsahem nebílkovinného dusíku (NPN), např. s vysokým obsahem nitrátů v zelené hmotě. Při vysokých dávkách dusíku je aplikace síry nezbytná Výsledky polního pokusu prováděného v Německu ukazují, jak zabránit vysokému obsahu nebílkovinného dusíku v travních porostech v důsledku nevyváženého hnojení dusíkem a sírou. Vedle stanovištních poměrů se prověřovala výše dávek dusíkatého hnojení, výše a rozdělení dávek síry a rovněž působení síry z aplikované kejdy. Na stanovištích se uskutečnily čtyři seče v roce při silážní zralosti porostů. Nezávisle na úrovni výnosu v jednotlivých letech se projevily v průběhu pokusu velké rozdíly ve výnosu mezi variantami hnojenými a nehnojenými sírou. Výsledky pokusu prokázaly díky hnojení sírou zvýšení výnosu (sušiny i energie) v průměru prověřovaných různých úrovní hnojení. Bez hnojení sírou se časem projevil „zeštíhlující efekt síry“ na výnos. Ještě výrazněji se tato skutečnost projeví, pokud se vezme v úvahu i úroveň hnojení. Ukazuje se, že zvýšení výnosů v důsledku hnojení sírou závisí na úrovni hnojení dusíkem. Výsledky pokusu dokládají, že hnojení sírou mělo pouze při nejvyšší dávce N (300 kg . ha–1) významný vliv na výnos. To se výrazně projevilo v průměru let a stanovišť a potvrdilo potřebu hnojení sírou pro výnosy při vysoké intenzitě dusíkatého hnojení. V průměru téměř o 1,2 t . ha–1 vyšší výnosy sušiny naznačují lepší efektivnost využití dusíku díky aplikaci síry. Nejvýrazněji byl tento výnosový efekt patrný na stanovištích s hlinitou půdou. Avšak i na humózních písčitých půdách bylo dosaženo obdobných výsledků. Jakými dávkami síry by se mělo hnojit ? V pokusech se prověřovaly čtyři úrovně S-hnojení. V průměru let i stanovišť se dosáhlo vždy jednorázovou dávkou 25 kg S . ha–1 na začátku vegetační doby maximálního zvýšení výnosu. Ani vyšší dávka (50 kg S . ha–1) na začátku vegetace, ani rozdělení dávky síry a aplikace v různých termínech neměla ve srovnání s jednorázovou aplikací síry na jaře pozitivní efekt. Rozdělení S-hnojení na čtyři dávky (12,5 kg . ha–1, vždy po seči) rovněž nezvýšilo kvalitu píce. Rozdělení hnojení sírou na více dávek tedy nepřineslo žádnou další výhodu proti jednorázové jarní dávce. Rovněž hnojení kejdou nemělo v průběhu tříletého pokusu z hlediska přísunu síry žádný vliv na výnos. Při průměrném obsahu 0,3 až 0,5 kg S . m–3 v kejdě skotu se při aplikaci 25 m3 kejdy na hektar dodalo do půdy 7,5–12,5 kg S . ha–1. Toto množství síry nemělo významný vliv na výnos. Kvalita porostů se díky hnojení sírou zvyšuje Jak u obsahu hrubého proteinu a síry, tak i u poměru N/S bylo v pokusech možné prokázat vliv síry, avšak jen při úrovni hnojení 300 kg N . ha–1. V důsledku hnojení sírou se obsah hrubého proteinu intenzívně využívaných porostů s vysokou úrovní hnojení dusíkem snížil přibližně o jeden procentní bod. To je způsobeno vyšším nárůstem hmoty díky hnojení sírou, čímž nastává „zřeďovací efekt“. Obsah síry v porostech se hnojením sírou podle očekávání zvýšil. Pro dostatečné zásobení sírou se v literatuře uvádí hodnota 0,2 %. Podle toho byly varianty hnojené sírou v každém pokusném roce dostatečně zásobené. V nehnojené variantě se oproti tomu obsah síry v porostu rok od roku snižoval a ve třetím pokusném roce už byl pod hodnotou 0,2 %. Přesto není třeba při vyvážené krmné dávce u dojnic počítat s deficitem síry. Poměr N/S lze nejlépe posuzovat podle stavu zásobenosti porostů. V důsledku protichůdné reakce obsahu hrubého proteinu