Problematika zkoušek vodotěsnosti u nádrží a jímek na tekutá statková hnojiva

Závažným problémem z tohoto hlediska je například znění § 6 vyhlášky MZe č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Jako doplňkové zabezpečení staveb a částí staveb jsou v ní požadovány cyklické zkoušky vodotěsnosti u podzemních jímek a nadzemních nádrží na skladování tekutých statkových hnojiv i u podroštových skladovacích a cirkulačních kanálů. Tyto zkoušky vodotěsnosti jsou požadovány u objektů v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech. Oblastí se zvýšenou ochranou vod je však nyní celá ČR, neboť podle stanoviska MŽP jsou za tyto oblasti považovány nejen zranitelné oblasti, ale i citlivé oblasti. Přitom novelou vodního zákona (zákon č. 254/2001 Sb.) byla v roce 2004 statková hnojiva vyřazena ze seznamu nebezpečných látek a požadavek zkoušek těsnosti podle § 39 odst. 4 písm. c) tohoto zákona se na ně již nevztahuje. Pro skladování závadných látek však obecně platí povinnost nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat jejich sklady a skládky. Přitom není stanoven přesný postup, stačí však zapsat výsledky vizuální kontroly do provozního deníku. V současné době se připravuje vyhláška, upravující náležitosti havarijního plánu a nakládání se závadnými látkami. V návrhu této vyhlášky je za „nakládání se závadnými látkami ve větším množství“ považováno každé nakládání s nimi v rámci podnikatelské činnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je nutné, aby vyhláška č. 191/2002 Sb. byla uvedena do souladu s novelizovaným zněním vodního zákona. Navíc by se měla odstranit duplicita požadavků, neboť vyhláškou (§ 6) je požadován „kontrolní systém“ monitorující případné netěsnosti a současně i „systém kontroly“ (= cyklická zkouška vodotěsnosti podle normy ČSN 75 0905). Takto vyžadované zkoušky vodotěsnosti jsou v řadě případů v praxi obtížně realizovatelné, leckdy dokonce neproveditelné (podroštové kanály apod.) a budou zemědělce nadměrně zatěžovat. Pracovníci České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v souladu s platnými předpisy kontrolují, jestli nedochází k ohrožování jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů a ke kontaminaci podzemních vod nebo povrchových vod. Při provozování zejména starších, podzemních a zevně nekontrolovatelných jímek na tekutá statková hnojiva je nebezpečí ohrožení vod často velmi vysoké. Proto ČIŽP v těchto případech ukládá nápravná opatření ve smyslu provedení zkoušek těsnosti předmětných jímek odbornou (autorizovanou) firmou s následným předložením výsledků provedených zkoušek ČIŽP. Odvolává se přitom zejména na § 39 odst. 1 vodního zákona, kde se m.j. říká, že každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo do podzemních vod a neohrozily jejich prostředí. Okamžité provedení zkoušek těsnosti se tedy vyžaduje při podezření na netěsnost těchto podzemních jímek (např. vzhledem k jejich stáří či k technickému stavu). V ostatních případech je ČIŽP oprávněna vyžadovat provádění zkoušek těsnosti u všech podzemních jímek nejdéle pět let od provedení poslední zkoušky, s odkazem na § 6 vyhlášky č. 191/2002 Sb. V praxi inspektoři vyžadují předložení dokladu o provedení poslední zkoušky těsnosti. Povinnost provádět zkoušky těsnosti není nová, neboť ji požadovala již vyhláška č. 6/1977 Sb. (§ 3, odst. 1, písm. d), ovšem bez udání četnosti. Od doby účinnosti nového vodního zákona (č. 254/2001 Sb.) až do jeho novely v roce 2004 byla zkouška těsnosti vyžadována u všech potrubí nebo nádrží pro skladování a prostředků pro dopravu závadných látek, a to dokonce jedenkrát za 6 měsíců. V současné době se vyžaduje, aby byla zkouška těsnosti provedena před uvedením skladovacího zařízení do provozu a dále pak v časových intervalech v souladu s požadavky výrobce, odborné normy (právního předpisu) a v souladu s jeho životností. V rámci zkoušky se hodnotí celkový technický stav jímky, se zaměřením na potenciálně nebezpečná místa a s ohledem na její životnost; současně se prověřuje funkčnost kontrolních systémů, kter