Bioplyn přímo do rozvodné sítě zemního plynu – jaký zisk z toho mají zemědělci němečtí zemědělci?

Zatímco tradiční bioplynové stanice se na trhu prosazují s větším nebo menším úspěchem již několik let, jsou nové typy bioplynových stanic na bázi obnovitelných druhů surovin ještě relativně nevyzrálé. Vyžadují větší potřebu výzkumu a poradenství. Zejména zemědělský podnik s čistě rostlinnou výrobou vstupuje do zcela neznámé oblasti. O stavbu zařízení na výrobu bioplynu ale také projevují velký zájem výrobci energie, jako jsou regionální městské podniky. Přímé přivádění vyrobeného plynu do stávající plynovodní sítě zemního plynu je inovační. Může to otevřít možnosti pěstitelům kukuřice. Z hlediska ekonomiky podniku je potřebné oceňovat výrobu surovin a rentabilitu bioplynové stanice odděleně, zejména tehdy, když jsou provozovatel zařízení a producent suroviny různými osobami. Samozřejmě, že zemědělec může být také zcela nebo částečně spoluvlastníkem nebo spoluprovozovatelem zařízení. Rozlišení, pokud se týče výpočtu rentability, se musí provést při převodu surovin na provozovatele zařízení, takže výroba a dodávky suroviny by měly být jak pro dodavatele, tak pro provoz bioplynové stanice rentabilní. Minimální cena musí být 17 EUR.t-1 z pole Silážní kukuřice nemá žádnou zavedenou tržní cenu jako většina zemědělských produktů. Proto jsou základním oceněním pro cenu silážní kukuřice takzvané "plošné užitkové náklady". V zemědělských regionech je pro silážní kukuřici „konkurenční kulturou“ pšenice a očekávané hrubé rozpětí správnou srovnávací veličinou, pokud se do podniku nemusejí pořizovat navíc žádné stroje. Jistě by bylo hezké pěstovat jako měřítko pro nalezení ceny u silážní kukuřice nějakou rentabilnější kulturu než pšenici. To ale není z důvodů stávajících možností prodeje příliš realistické. Rovně se pro pěstování kukuřice musí brát v úvahu získatelná prémie za energetické plodiny. Silážní kukuřice je příčinou plošných užitkových nákladů pro obě kultury v rozpětí 16 EUR.t-1 a 18,5 EUR.t-1 za silážní kukuřici stojící na poli případně před sklizní. Závisí to na očekávaných výnosech pšenice a silážní kukuřice jakož i na očekávané ceně pšenice a variabilních nákladech. Čistá rovnovážná cena však správnou cenou za silážní kukuřici není, protože pěstitel tak na rozdíl od jisté produkce pšenice ještě nemá žádný zisk navíc. Výnos a kvalita silážní kukuřice jsou silně závislé na jarním a podzimním počasí. Rovněž se musejí brát v úvahu pracovní vlivy a vlivy osevního postupu. Proto musejí pěstitelé kromě rovnovážné ceny ještě kalkulovat s přídavkem za riziko. Současně by se měly za termín sklizně a za kvalitu silážní kukuřice dohodnout příplatky nebo srážky. Střednědobě je také možné dosáhnout vyšších výnosů hmoty pro speciální využití pokrokem ve šlechtění. Zemědělci by však měli stále nezapomínat na to, že pro významně vyšší potenciály výnosů musejí také existovat klimatické předpoklady. Proto má smysl brát jako základ pro nalezení aktuální ceny v úvahu očekávané výnosy a ne možné potenciály očekávaným pokrokem ve šlechtění. Ale potíž pro nalezení ceny za silážní kukuřici spočívá v tom, že ceny pšenice se nemohou kalkulovat s delším výhledem a v současné době jsou spíše na spodní hranici. Proto se ceny silážní kukuřice musejí v kratších časových intervalech hledat stále znovu a fixovat. Tip: Neuzavírejte proto žádné dlouhodobé dodavatelské smlouvy s pevnou závazností ceny. V aktuální situaci se zdají být čisté ceny silážní kukuřice za na poli stojící produkt ve sklizňové zralosti mezi 17 a 21 EUR.t-1 silážní kukuřice oprávněné. Pro provozovatele zařízení nebo zprostředkovávajícího poskytovatele služeb se k této ceně ještě musejí brát v úvahu náklady za provedení a organizaci sklizně, silážování a dopravu do zařízení. Rovněž tak se musejí zohledňovat náklady a hodnota zbytků po fermentaci, aby se zjistily skutečné náklady na kofermentaci. Z toho důvodu se v závislosti na místních podmínkách musejí často ještě přidat dodatkové náklady ve výši 6 až 10 EUR.t-1 dodávané silážní kukuřice franko bioplynová stanice. Nejezdit příliš