Lisované lihovarské výpalky: Zajímavé krmivo krmivo pro skot vhodné i pro skladování

Se zvyšující se produkcí lihu vznikají ve větší míře jako krmivo lisované výpalky z obilí. V první části vysvětluje Dr. Olaf Steinhöfel z Köllitsch a Thomas Engelhardt z Idenu, jak lze vlhké krmivo skladovat. Vedlejší produkty výroby bioetanolu jsou žitné a pšeničné výpalky, které přinášejí nově oživení na trh s krmivy. Používání lihovarských výpalků jako krmiva má dlouhou tradici. Profesor Julius Kühn z Halle napsal již před 125 lety, že lihovarské výpalky z obilí představují důležitý opěrný pilíř účelné výživy skotu. Doposud se dostávaly dříve regionálně významné lihovarské výpalky do žlabu vždy čerstvé a proto tekuté a horké. Čerstvé lihovarské výpalky se ale snadno zkazí a je logisticky obtížné s nimi manipulovat. Žitné lihovarské lisované výpalky s obsahem sušiny 35 procent Čerstvé zbytky po kvašení mají obsah sušiny kolem osmi procent. Lihovarské výpalky jsou energeticky bohaté a podle způsobu výroby a druhu obilí obsahují více nebo méně proteinů. Z důvodu vysokého obsahu vody, vysokých vyskladňovacích teplot (více než 50 oC) a vysoké rozpustnosti enzymů složek buněčné stěny a zbytků kvasinek se čerstvé lihovarské výpalky snadno kazí. Dopravovat větší množství produktu obsahujícího vysoké množství vody přímo ke zkrmování, je jak z krmivářsko-hygienického, tak také z ekonomického hlediska problematické. Proto na trh přicházejí jako sušené lihovarské výpalky (obsah sušiny 88 až 90 %) a jako lisované lihovarské výpalky (35 až 40 % sušiny). V podnicích Zörbig (Sasko-Anhaltsko) a Schwedt (Brandenbursko) opouští denně podnik po 240 tunách žitných lihovarských výpalků a směřují do podniků s chovem skotu. Pro lisované lihovarské výpalky existuje dlouhodobě pouze jeden trh, když jsou stálé pro uskladnění nebo je lze silážovat. Doposud ještě se skladováním, konzervací nebo silážováním čerstvých lihovarských výpalků z obilí nebyly žádné zkušenosti. Naše doporučení se vyplatí číst s výhradami: Testovali jsme pouze aktuální žitné lihovarské výpalky ze žita z Zörbigu a Schwedtu. Kdyby se metoda výroby bioetanolu měla v budoucnu změnit, mělo by to na kvalitu lihovarských výpalků podstatný vliv. Skladování je možné obtížně Čerstvé lihovarské výpalky vycházejí ze zařízení na výrobu etanolu téměř sterilní. Množství baktérií a kvasinek se ale během několika hodin zvyšuje tak rychle, že se krmivo zkazí. Čerstvé lihovarské výpalky proto nelze skladovat dlouhodobě. Vylisované zbytky kvašení jsou aerobně stabilní nejvýše jeden až dva dny při venkovních teplotách od 15 do 20 oC. To závisí na tom, jak silně se již rozmnožilo mikrobiální zatížení. Po dvou až třech dnech zpravidla dochází k masivnímu napadení bakteriemi a kvasinkami. Po čtyřech až šesti dnech jsou lihovarské výpalky značně zplesnivělé (monokultura Peniciliium). Materiál přitom denně ztrácí kolem 2,5 % sušiny. Ztráta je ve vztahu ke značnému snížení koncentrace cukru a ELOS (enzymy rozpustných organických látek) a silnému zvýšení hodnoty pH. Čerstvé lihovarské výpalky by se měly použít pouze tehdy, když je lze zkrmit během dvou dnů. Pomocí konzervačních prostředků lze trvanlivost obilných lihovarnických výpalků výrazně zvýšit. To je důvodem k tomu, proč se na trhu nabízené lihovarnické výpalky nabízejí alternativně s nebo bez konzervačních prostředků. Používají se přitom směsi z kyseliny propionové a benzoanu sodného. Až do vynakládaného množství 0,3 % konzervačního prostředku se aerobní stabilita rozhodujícím způsobem nezlepšuje. Při dávce 0,6 % až 0,75 % zůstávají lisované výpalky kolem pěti až šesti dnů stabilní jak mikrobiálně, tak také tepelně. Koncentrace ve výši 0,9 % konzervuje deset dnů, ztráty sušiny činí méně než 0,5 %. Kvasinky a plísně se ještě prokazují pouze stopově. Výzkum ohřevu a aerobní stability Skladovací pokus: Po dvou kilogramech čerstvých lisovaných lihovarnických výpalků se aerobně skladovalo bez a s přísadou konzervačního prostředku (0,15 až 0,9 %) déle než 10 dnů při 15 až 20 oC v bilančních sítích. Do sítí se vložily zapisovače teploty. Kromě změn