Pod tíhou konfliktu. Čeští zemědělci se potýkají s drahou energií i hnojivy

Na pultech podražila drůbež víc. Zatímco v obchodech stouply ceny kuřat mezi lednem a červencem podle ČSÚ o 38 procent, u zemědělců to bylo jen o 21 procent.

Stalo se už zvykem, že zemědělci začnou hlasitě volat po kompenzacích vždy, když věci nejdou podle jejich představ. Ve srovnání s předchozími lety jsou však letos v mnohem komplikovanější situaci. Vlivem ruské invaze na Ukrajinu se potýkají s raketovým růstem vstupních nákladů o desítky až stovky procent. Stejně jako na ostatní podnikatele na ně dopadají dražší energie a pohonné hmoty.

Navíc čelí hrozbě, že nebudou dostupná hnojiva, i prudkým výkyvům v cenách zemědělských komodit. A velkým podnikům vadí také načasování evropských cílů v oblasti ochrany klimatu či přicházející změny v dotační politice.

Značná část zemědělců tvrdí, že mají omezené možnosti, jak zdražování promítnout do cen. Nejčastěji argumentují levnou a předotovanou konkurencí z jiných zemí. Dovezené potraviny tlačí na snižování výkupních cen domácí produkce.

2,13 procenta
je podíl zemědělství na českém HDP. K nejpěstovanějším plodinám patří pšenice, ječmen, řepka či kukuřice.

„Čeští zemědělci tahají za kratší konec provazu. Na ceny potravin v obchodech mají vedle cen zemědělských prvovýrobců dále vliv náklady a přirážka zpracovatelů, náklady na přepravu a skladování, a především náklady a přirážka velkých obchodních řetězců,“ říká prezident Agrární komory Jan Doležal. Dokládá to na ceně kuřat: zatímco v obchodech drůbež podražila mezi lednem a červencem podle ČSÚ o 38 procent, u zemědělců to bylo jen o 21 procent.

Skoro miliarda navíc

K zemědělcům z některých oborů proto už nyní míří mimořádná podpora. V březnu členské státy EU rozhodly, že na ni budou mít nárok chovatelé prasat, krav a kuřat a také pěstitelé jablek a konzumních brambor. Státní zemědělský intervenční fond rozdělí mezi téměř 2300 producentů, kteří o podporu požádali, celkem 831 milionů korun. Z toho 277 milionů korun pochází z evropských zdrojů. Aktuálně se proplácejí poslední žádosti.

„Česko zvýšilo tuto podporu o 200 procent, jde ze státního roz­počtu. S ohledem na něj i na legi­slativu EU jde nyní o maximum možného,“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Velká část zemědělců tvrdí, že mají jen omezené možnosti, jak zdražování vstupů promítnout do cen pro spotřebitele.

Agrárníci pomoc vítají, ale jedním dechem dodávají, že jiné státy Evrop­ské unie pomáhají svým zemědělcům i jinak. Například s platbami za energie.

Zastropování cen elektřiny a plynu, s nímž během září přišla česká vláda, pomůže s placením účtů menším odběratelům. Mezi zemědělci jsou však také velkoodběratelé a pro ně vláda přichystala kompenzace.

„Podniky s větším odběrem ovšem budou muset čekat až do listopadu, a to ještě v nejistotě, zda se jim podaří splnit všechny podmínky potřebné pro získání kompenzací. Za chvíli přijde zima a bude třeba vytápět stáje především menším hospodářským zvířatům. Vytápění potřebují také skleníky se zeleninou, je třeba sušit chmel,“ vypočítává Doležal.

Například v Rakousku nová státní podpora dosahuje sumy 110 milionů eur (2,7 miliardy korun). Přímé granty jsou určeny zemědělským prvovýrobcům bez ohledu na velikost podniku. Ve Švédsku zase mezi chovatele hospodářských zvířat a pěstitele skleníkových plodin rozdělí 154 milionů eur.

Větší podniky kritizují novou vládu, že na přelomu roku změnila původní plán rozdělení plateb mezi jednotlivé zemědělce.

Evropa bez dusíkatých hnojiv

Místopředseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jan Štefl, který se svou rodinou hospodaří na 680 hektarech zemědělské půdy na Jindřichohradecku a věnuje se také chovu masného skotu, to vidí trochu jinak. Nárůst cen všech důležitých zemědělských komodit podle něj zatím dokáže pokrýt nárůst většiny provozních nákladů u zemědělců. „Termínované obchody uzavírané pro první polovinu roku 2023 předpokládají udržení stávajících cen, což je pro zemědělské prvovýrobce dobrý signál,“ říká Štefl.

Aktuálně za největší hrozbu považuje předpokládaný nedostatek dusíkatých hnojiv, která se vyrábějí z plynu. „Je to potřeba řešit, ale žádné dotace to neudělají. V jiných zemědělsky produkčních částech světa je naopak hnojiv vcelku dostatek. Prostřednictvím světového obchodu se zemědělskými komoditami to může od druhé poloviny příštího roku nepříznivě dopadnout na evropské zemědělce, a to poklesem cen zemědělských komodit a ztrátou trhů,“ vysvětluje Štefl.

Unijní zelené ambice

Unie se podle ministerstva snaží pomoci zemědělcům překonat nepříznivé období i dalšími kroky. Pro příští rok například Evropská komise povolila výjimky ze dvou základních povinností. O rok se odkládá povinnost rotace plodin na jednom poli a přechodně se zmírní omezení pro neprodukční plochy – úhory tedy bude možné osít. Zemědělci tak mají dodatečný prostor uzpůsobit novým podmínkám osevní plány. „Zavedení výjimek není ústupem od environmentálních ambic, které se od nové společné zemědělské politiky očekávají,“ míní Bílý.

63 procent
půdy obhospodařují velké podniky. Na celkovém počtu chovaných hospodářských zvířat se podílejí 77 procenty.

Jenže právě na příliš zelené evropské ambice si čeští agrárníci stěžují dál. Doležal z Agrární komory například upozorňuje na požadavek omezit spotřebu pesticidů o 50 procent a umělých hnojiv o 20 procent do roku 2030. „Stále však chybí jakýkoliv konkrétní plán, jaké cíle by měly plnit jednotlivé členské státy,“ říká.

Výchozí podmínky se napříč Evropou liší, někde už spotřeba pesticidů i hnojiv v minulých letech klesala, jinde naopak stoupla. Pokud se plány naplní, bude to podle něj znamenat nižší produkci, ovšem za vyšší ceny.

Napřesrok také mají začít platit nová pravidla Společné zemědělské politiky. A s tím i nové rozdělení zemědělských dotací. Česko by mělo mít v letech 2023 až 2027 možnost čerpat z Evropského zemědělského záručního fondu 4,3 miliardy eur (106 miliard korun). Pro rozvoj venkova je v tomto fondu pro Česko přidělena částka 1,3 miliardy eur (32 miliard korun). Celková částka na rozvoj venkova však dosáhne téměř 3,8 miliardy eur, zbývajících 65 procent půjde ze státního rozpočtu.

Dostanou víc malí, nebo velcí?

Větší zemědělci kritizují novou vládu, že na přelomu roku změnila původní plán rozdělení plateb mezi jednotlivé zemědělce. Podniky mají dostat větší podporu na prvních 150 hektarů. Podle studie poradenské společnosti KPMG to bude mít negativní dopad zhruba na dvě tisícovky zemědělských podniků. Doležal dlouhodobě tvrdí, že to následně povede k útlumu produkce a k dalšímu zhoršení potravinové soběstačnosti Česka. Podle komory hodlá řada českých pěstitelů a chovatelů hospodářských zvířat omezit své podnikání. Týká se to především chovu prasat a drůbeže a pěstování náročných plodin, jako jsou ovoce, zelenina, brambory nebo chmel.

„Podle informací z naší členské základny některé podniky již k takto radikálním krokům přistoupily a například omezují pěstování rajčat ve sklenících v zimních měsících kvůli drahým energiím či mají v plánu nechat část úrody jablek na stromech, protože pro ně nemají kvůli polské konkurenci odbyt a skladování by znamenalo jen další náklady a ještě s nejistým výsledkem,“ říká Doležal.

Štefl se ovšem domnívá, že české zemědělství v současné době nepotřebuje víc peněz darovaných evropskými nebo domácími politiky. „České zemědělství v současné hlavně velkopodnikatelské struktuře není schopné již několik posledních let zajistit potravinovou soběstačnost. Spíš než další přísun podpor a dotací potřebuje strukturální změny, aby bylo schopné zajistit potravinovou bezpečnost alespoň na té úrovni jako okolní, především západní státy,“ domnívá se.

Chystané změny v dotační politice tedy povedou k určité proměně zemědělství v celé Evropské unii. Dotační podmínky jednotlivých států se podle Štefla více vyrovnají a budou klást o něco větší důraz na péči o krajinu a životní prostředí, které se zemědělstvím souvisí. „Dosavadní dotační systém v Česku se v tomto smyslu změní a nebude již navíc neefektivně podporovat české zemědělské velkopodnikání v míře, která nemá v Evropské unii obdoby,“ říká majitel rodinné farmy.